Inkluzivní vzdělávání je v Česku ožehavým tématem. Proč je tomu tak? Přečtěte si článek a zjistěte víc o této problematice.
Co vše se v článku dozvíte?
- Co to inkluzivní vzdělávání vlastně je
- Jak se liší integrace a inkluze
- Výhody a nevýhody tohoto způsobu vzdělávání
- Jaká je praxe inkluzivního vzdělávání u nás a v zahraničí
Co je inkluzivní vzdělávání?
Základním principem inkluzivního vzdělávání (neboli inkluze) je zapojení všech studentů do vzdělávacího procesu. Hlavním cílem inkluze je podporovat rovné šance všech dětí na vzdělávání.
Mezi základní principy inkluzivního školství patří důraz na spolupráci a otevřenost k jinakosti. V inkluzivní škole je samozřejmostí různorodé složení kolektivu, zároveň se ale každému jednotlivci dostává individuálního přístupu.
V inkluzivní třídě se spolu vzdělávají děti bez ohledu na zdravotní stav, nadání, sociální status a etnickou příslušnost – učitelé speciální potřeby vyrovnávají a odpovídají na ně různými opatřeními.
Inkluzivní vyučování by mělo být flexibilní a zároveň by se měl brát v potaz individualitu každého jednotlivce.
Integrace vs. inkluze
Integrace a inkluze jsou pojmy velice podobné, někdy tedy dochází k jejich záměně. Pojďme si tedy ukázat správný význam obou slov.
Integrace je pojem staršího data a znamená začleňování různých podskupin do společnosti. Do podskupin patří především lidé s nějakou odlišností či „vadou“.
Tento pohled redukuje člověka především na jeho jinakost. V rámci školství se pak děti s postižením „integrují“ do systému tradičního školství. Integrace je protipólem segregace.
Inkluze je zjednodušeně řečeno vyšší stupeň integrace. Na rozdíl od integrace se inkluze tolik nezaměřuje na vady.
Hlavním bodem inkluze je to, že každý člověk je individualita. Jinými slovy jinakost je normální a přirozená, není proto třeba lidi rozdělovat. Jelikož jinakost je v každém kolektivu přirozená, není nutné lidi dále rozdělovat podle umělých kritérií. Opakem inkluze je exkluze.
Zatímco integrace vidí případné problémy jako chybu dítěte, inkluze vinu svaluje na školský systém. Podle inkluze by se systém měl přizpůsobovat individuálním potřebám každého dítěte.
Rozdíl mezi inkluzí a integrací snadno pochopíte z následujícího obrázku.
Zdroj: kap-stredocesky.cz
Inkluzivní vzdělávání: pro a proti
Inkluze ve školách má své zastánce i odpůrce. Jaké jsou tedy výhody a nevýhody inkluze? Podívejte se na přehled stěžejních bodů v tabulce.
| Výhody | Nevýhody |
| Sociální zařazení | Náklady (asistenti, úprava školy) |
| Rozvoj dětí s hendikepem | Přístup společnosti (někteří inkluzi vnímají negativně) |
| Děti se učí toleranci (snížení stigmatizace) | Náročné pro děti s hendikepem |
| Dostupnost škol (blíž domovu) | Nepřipravenost pedagogů a školy |
| Reálné prostředí pro děti s hendikepem | Šikana |
Jak funguje inkluze v praxi?
Liší se přístup k inkluzi v Čechách a v zahraničí? To se dozvíte na následujících řádcích.
Inkluze v zahraničí
Nejvíce pokrokový v oblasti inkluze je sever Evropy. Není to překvapivé, protože severské země jsou celkově vnímány jako vzor v oblasti vzdělávání.
Pokud se o inkluzi chcete dozvědět víc, můžete si přečíst celou studii shrnující zkušenosti z Norska, Finska, Švédska a Dánska. Tato publikace se zaměřuje na příklady dobré praxe a ukazuje směr, kterým je třeba jít.
Podle studie jsou při zavádění inkluze stěžejní tyto body:
- jednotná a dlouhodobá politická podpora inkluze,
- předem dobře stanovená strategie,
- odpovídající financování,
- silná podpora učitelů.
Informace z praxe v jednotlivých zemích (například Německa, Itálie a Španělska) můžete najít na těchto stránkách.
Inkluzivní vzdělávání v podmínkách současné české školy
Inkluzi v České republice zavedl zákon z roku 2005, který stanovil, že každé dítě (včetně těch s mentálním či tělesným hendikepem) má právo na vzdělávání ve spádové škole.
Přes deset let tedy platí, že každá základní škola musí žáka se speciálními potřebami nejen přijmout, ale musí mu i zajistit maximální možnou podporu jeho vzdělávání.
Za začátku panovaly problémy především s financováním. To se změnilo v roce 2016, kdy se způsob financování změnil. Každá škola má od té doby nárok na úhradu podpory od státu v plné výši, což usnadnilo zaměstnávání asistentů.
Dodnes však situace není ideální a inkluze má v ČR stále mnoho odpůrců, kteří berou inkluzi spíše jako součást alternativního vzdělávání. Největším problémem je stále financování, dále také podpora pedagogů.
Inkluze, stejně jako další přístupy ke vzdělávání, má své výhody a nevýhody. Přesto se ukazuje, že v některých (především severských) zemích tento přístup funguje dobře. Pokud si Česko vezme dobrý příklad ze zemí, kde je začleňování úspěšné, může dobře fungovat i u nás.
