Členy v angličtině

Presto akademie

Jednou z prvních gramatických záležitostí, kterou se v angličtině učíme, jsou členy. Někomu přijdou příliš jednoduché na to, aby jim věnoval větší pozornost, někomu vlastně i zbytečné. Sdělení přeci adresát pochopí i bez toho, ne?

Právě i z těchto důvodů se v nich pak dělají často zbytečné chyby.

Chcete-li se těchto chyb vyvarovat, možná vám pomůže i tento článek, kde se dozvíte:

  • proč jsou členy důležité,
  • jestli mají ekvivalent i v češtině,
  • které druhy členů rozeznáváme,
  • jak a kde je používat.

Proč potřebujeme členy

Jejich existence kupodivu nemá žádný záhadný důvod, jde zkrátka o to, že se díky jejich použití lépe popíše a pochopí situace. Příjemce sdělení má tak zkrátka možnost si všechno lépe představit.

Členy v češtině?

Jedním z důvodů, proč míváme se členy občas problém, je i to, že v češtině nemáme žádný jejich ekvivalent. Občas pro lepší rozlišení můžeme použít ukazovací zájmeno, ale to je asi tak vše.

Druhy

Použít člen by přirozeně nebylo nic složitého, pokud by byl pouze jeden. Existuje jich samozřejmě ale více, a to konkrétně:

  • člen neurčitý,
  • člen určitý,
  • nulový člen.

Člen neurčitý – indefinite article

Neurčitý člen se užívá v případě, kdy předmět, o kterém se mluví, není konkrétní. Přesněji řečeno, pokud:

  • o dané věci mluvíme poprvé,
    • I bought a book. I want to buy a house someday.
  • přisuzujeme někomu/něčemu status,
    • My mom is a teacher. Tiberius is a dog.
  • označujeme množství,
    • I have a lot of time. Have a little faith.

Neurčité členy rozeznáváme celkem dva, a to:

  • a – píše se před slovy začínajícími na souhlásku – a book, a chair,
  • an – píše se před slovy začínajícími na samohlásku – an apple, an actor.

❗️Důležitá je výslovnost, nikoli grafická podoba. An se tedy vysloví i před slovy, která graficky nemají jako počáteční písmeno samohlásku, ale vyslovují se tak. Stejně tak se pak a vyslovuje před slovy, která graficky začínají samohláskou, ale při výslovnosti se použije souhláska.

→ an hour

→ a university

Člen určitý – definite article

Nikoho asi nepřekvapí, že člen určitý naopak používáme, když mluvíme o konkrétních předmětech, tedy:

  • pokud je věc známá – nejen mluvčím, ale i adresátem,
    • I bought a book yesterday and I can’t stop myself from reading the book. The cake you bake is delicious.
  • pokud je věc jedinečná – existuje jen jedna, ať už na planetě nebo třeba v domácnosti,
    • My mom is in the kitchen. The sun is shining.
  • států, jsou-li složené z více slov nebo v množném čísle, dále taky u řekpohoří nebo pouští,
    • The Czech Republic, The Alps,
  • podstatných jmen ve spojení s of,
    • August is the last month of holiday. 

Člen nulový – zero article

Člen nulový je prostě člen, který se nepoužije. I takové situace v angličtině existují, a děje se tak v případech, kdy:

  • se v obecné rovině mluví o nepočitatelných podstatných jménech nebo počitatelných v množném čísle,
    • Sky is blue. People are amazing.
  • jde o vlastní jména, názvy sportůjazykůoborůročních obdobíměsíců a svátků,
    • I speak Spanish. Tom was born on February.
  • se užívá ustálená vazba s předložkou in, to, by nebo at,
    • I need to stay in bed today. Usually I go to school by bus.
  • mluvíme o zeměpisném umístění – městaulicesvětadílystáty (mají-li jednoslovný název),
    • Germany, London, Europe, Park Avenue.

Pin It on Pinterest

Share This